„Jsem blbá.“ Co je neurověda? A proč váš mozek někdy pracuje proti vám

Máte důležitou prezentaci. Přesná data znáte.

Připravili jste se. Víte, co chcete říct.

Pak na vás ale přijde „světlo reflektoru“.

Nemusíte přitom stát na pódiu před stovkami lidí.

Reflektor se může rozsvítit během porady, když se na vás najednou všichni podívají. Při jednání, když přijde nečekaná otázka. Nebo když máte jeden na jednoho představit klientovi produkt a přesvědčit ho.

A najednou je všechno jinak.

Srdce zrychlí. Hůř se soustředíte. Nemůžete si vzpomenout na číslo, které jste před chvílí bezpečně znali. Odpověď na jednoduchou otázku vás napadne až cestou z místnosti.

Proč?

Odpověď nabízí neurověda.

A právě její praktické využití stojí za velkou částí mého Speaker Coachingu, Language Coachingu, NeuroCoachingu a NeuroManagementu.

Neurověda zkoumá, jak funguje mozek a nervový systém – jak přemýšlíme, rozvíjíme se, pamatujeme si, reagujeme na stres, vytváříme návyky, rozhodujeme se a komunikujeme.

Nemusíte znát názvy jednotlivých částí mozku.

Důležité je pochopit, že způsob, jakým mozek funguje, ovlivňuje každý den například:

• jak zvládáte stres,
• jak prezentujete,
• jak rychle si vybavíte potřebné informace,
• jak se rozhodujete,
• jak komunikujete s lidmi,
• jak používáte cizí jazyk pod tlakem,
• jak reagujete na kritiku,
• jak vytváříte nové návyky,
• a zda něco pouze víte, nebo to také dokážete použít v praxi.

A právě poslední bod je zásadní.

Vědět totiž nestačí.

Vraťme se pod „světlo reflektoru“.

Váš mozek má v tu chvíli zvládnout několik věcí současně.

Potřebujete si vybavit informace, sledovat reakce druhých, formulovat další větu, analyzovat otázku, rozhodnout se, jak odpovědět, a případně improvizovat.

K tomu potřebujete mimo jiné pracovní paměť a efektivně fungující prefrontální kůru. Ta hraje zásadní roli v pozornosti, rozhodování, kognitivní kontrole a dalších vyšších kognitivních funkcích.

Jenže do toho přijde stres.

Stres zhoršuje fungování prefrontální kůry a pracovní paměti a omezuje naši schopnost flexibilně pracovat s informacemi. Při silném akutním stresu se řízení chování posouvá od promyšleného, flexibilního zpracování směrem k rychlejším a reflexivnějším reakcím.

Jinými slovy:

Stres zhoršuje pracovní paměť a kognitivní flexibilitu – tedy schopnost analyticky pracovat s informacemi, měnit strategii a hledat nové reakce. To se projeví i omezením kreativního řešení problému.

A to je paradox prezentování:

Jedna z mých klientek přišla s velmi jednoduchou diagnózou:

Před prezentací přesná data znala.

Když si vše procházela v klidu, věděla, co chce říct.

Jenže během prezentace začala zapomínat. A když přišla otázka, někdy nedokázala odpovědět ani na něco, na co za normálních okolností odpověď bezpečně znala.

Její vysvětlení bylo logické:

Jenže její znalosti nebyly hlavní problém.

Mozek začal pracovat proti ní.

Ve chvíli, kdy přišel stres, část mentální kapacity, kterou potřebovala pro vybavení dat, analýzu otázky a formulování odpovědi, byla zatížena nervozitou a reakcí na stres.

Proto jsme netrénovali jen prezentaci.

A už vůbec ne tak, že bych jí znovu vysvětloval, co má říkat.

Trénovali jsme její chování v situaci, kdy musí informace skutečně použít.

Nejprve prezentovala v klidu.

Když to zvládala, postupně jsme přidávali náročnější situace.

• Otázky.
• Přerušení.
• Neočekávané reakce.
• Nutnost improvizovat.
• Vyšší stresovou zátěž.

Ale stále v safe space, kde chyba nebyla problém, ale součást tréninku.

Mozek tak nedostával jen další teorii.

Opakovaně trénoval požadované chování v postupně náročnějších podmínkách.

Po šesti měsících ji situace, které ji dříve dokázaly rozhodit, přestaly vyvádět z rovnováhy.

A přesně v tom vidím rozdíl mezi:

NeuroCoaching je přístup, který využívám k tomu, abychom neměnili pouze odpovědi, ale především chování.

Můžu vám vysvětlit deset pravidel skvělé prezentace.

Můžete si je zapsat.

Můžete je dokonce všechny umět vyjmenovat.

Ale až vám klient položí nepříjemnou otázku, vaše znalost bodu číslo sedm vám sama o sobě nepomůže.

Proto při NeuroCoachingu používám jiný princip:

Cílem není pouze předat informaci.

Cílem je vytvářet nové vzorce chování, dlouhodobé návyky a schopnost potřebnou reakci skutečně použít.

Opakované aktivní vybavování informací podporuje dlouhodobé zapamatování a jejich flexibilnější použití v různých kontextech. Výzkum ukazuje, že retrieval practice dosahuje v dlouhodobém zapamatování lepších výsledků než pouhé opakované studování.

Proto vás nechci jen naučit správnou odpověď.

Trénuji vás, abyste ji dokázali použít ve správný okamžik.

Stejný problém vidím u cizích jazyků.

Možná ho znáte.

Anglické slovo bezpečně znáte.

Doma byste ho okamžitě řekli.

Pak začne důležitý meeting.

Někdo vám položí otázku.

A nic.

O dvě minuty později vás samozřejmě napadne.

Ano. Věděli jste to.

Problém není jen v tom, co máte uložené v paměti.

Rozhodující je, zda to dokážete rychle vybavit a použít v konkrétní situaci.

Proto můj Language Coaching není postavený pouze na dalším učení slovíček a gramatických pravidel.

Trénujeme například:

A měníme kontext a postupně zvyšujeme náročnost.

Výzkum paměti ukazuje, že aktivní vybavování informací posiluje jejich dlouhodobé uchování a jejich pozdější dostupnost. Tento princip funguje i při rozvoji cizího jazyka.

Nejde tedy pouze o to znát jazyk.

Jde o to dokázat v něm fungovat, když ho skutečně potřebujete.

Stejný mozek, který vám komplikuje prezentaci, si samozřejmě berete také do kanceláře.

A s ním všichni vaši kolegové, zaměstnanci, zákazníci a šéfové.

Proto má neurověda praktické využití i v managementu.

NeuroManagement převádí poznatky o fungování mozku, rozhodování, emocích, paměti a lidském chování do každodenního pracovního života.

Nemusíte být neurolog.

Potřebujete ale rozumět tomu, co se s lidmi děje.

To jsou praktické otázky NeuroManagementu.

A proto principy NeuroManagementu používám při rozvoji leadershipu, komunikace, prodeje, vyjednávání, feedbacku, rozhodování a dalších soft skills.

Nestačí si desetkrát projít PowerPoint.

Až prezentaci zvládnete v klidu, požádejte někoho, aby vás přerušoval otázkami.

Potom změňte pořadí.

Zkraťte čas.

Nechte si položit otázku, kterou neočekáváte.

Přibližujte trénink postupně realitě.

Přečetli jste stránku?

Zavřete ji.

A vlastními slovy vysvětlete, co v ní bylo.

Aktivní vybavování informací podporuje dlouhodobé zapamatování a je účinnější než pouhé opakované čtení.

Skutečné jednání nikdy nebude probíhat přesně podle vašeho scénáře.

Naučený monolog se může rozpadnout při první nečekané otázce.

Proto trénujte:

Ne pouze:

Nemusíte začínat prezentací před pěti sty lidmi.

Začněte v prostředí, kde můžete udělat chybu.

Potom postupně přidávejte tlak.

Slovo neuro dnes zní atraktivně.

A právě proto je dobré být opatrný.

Neurověda není čtení myšlenek.

Není to zázračné tlačítko na „přeprogramování mozku“.

A obrázek mozku v prezentaci ještě nedělá z metody vědecký přístup.

Praktická hodnota neurovědy je jinde.

Pomáhá nám lépe rozumět tomu, jak funguje stres, paměť, pozornost, rozhodování, rozvoj a lidské chování.

A potom tyto poznatky převést do praxe.

Pro mě je výsledkem jednoduchý princip: